Již v jeho mládí mu říkali "apoštol mládeže". Na jezuitských školách vynikal pilností, nábožností a mravností. Vstoupil do Mariánské družiny, své kamarády vodil do kostelů a nemocnic a odváděl je od špatných zábav. Žil až přespříliš sebezapíravě na úkor zdraví. Stal se knězem a učil katechismu na veřejných prostranstvích, a to: venkovany, kramáře, tuláky i pastevce. Zděděné jmění věnoval na stavbu nemocnice. Kde mohl, konal skutky milosrdenství.
Ač nechtěl, byla mu udělena hodnost kanovníka. Zřekl se tedy alespoň lepšího příbytku a 9 let bydlel v bídné kolně.