náměstí Jana Kypty
Stáří kostela, jehož věž je výraznou dominantou Telče, není přesně známé. Některé odhady dávají jeho vznik až do konce 13. století (1273). Nejstarší doloženou zmínkou je existence fary a školy v roce 1372. Dále je doložen požár v roce 1386, který zničil řadu domů a také farní kostel. Další svatojakubský farář se v historických dokumentech objevuje až v roce 1417. Podle řady pramenů proběhlo právě zde v listopadu 1437 (18. - 21.) setkání císaře Zikmunda Lucemburského s legátem basilejské koncilu Jiřím z Vichu (George de Ornos) a papežským legátem dvora Giovannim Francesco Capodilistou. Všechny dochované zprávy z té doby hovoří o neutěšeném stavu chrámu. Ještě v roce 1444 dovoluje kardinál Julián Ceasarini sloužit zdejšímu faráři mši sv. u přenosného oltáře, do doby než bude kostel dostavěn.Pečeť olomouckého biskupa Bohuše ze Zvole (vedl biskupství v letech 1454 až 1457), nalezená v kostele při opravách v roce 1892 nasvědčuje tomu, že to byl právě on, kdo nový kostel vysvětil.
V roce 1643 byl ke kostelu přistaven kůr nákladem tehdejšího hejtmana panství Ladislava z Veitmile. Dalších přístaveb se kostel dočkal po příchodu jezuitů do města (1650). Ty byly určeny pro jejich potřeby do doby než bude postaven jejich vlastní kostel (Jména Ježíš). Poté, co přístavby ztratily své opodstatnění, byly postupně odstraněny. Poslední až při velké opravě kostela v roce 1892.
V roce 1737 byla ke kostelu přistavěna chodba s křížovou cestou končící oltářem ukřižovaného Krista nákladem měšťana Ondřeje Hanusíka. V roce 1891 byla její otevřená okna zasklena, aby se zde mohla konat pobožnost křížové cesty. Při opravě v 80. letech 20. století byla chodba naopak otevřena úplně.
V roce 1879 byl pořízen nový hlavní oltář dle návrhu arch. Josefa Mockera, mj. autora přestavby Karlštejna a chrámu sv. Víta v Praze. Velké opravy se dočkal kostel v roce 1892 za velmi aktivního děkana Aloise Hrudičky. Byly odstraněny již zmíněné přístavky z doby jezuitů, čímž došlo k prosvětlení chrámu. Byla pořízena barevná okna a kostel byl nově vymalován (presbytář) podle návrhu profesora telčské reálky Jaroslava Janouška. Ten je považován za autora celkové koncepce rekonstrukce. Z této doby je také i nová kazatelna. 20. listopadu 1892 byly všechny opravy kostela ukončeny. V roce 1922 byly v lodi kostela umístěny, po stranách náhrobku Anny ze Šlejnic, druhé manželky Zachariáše Z Hradce, pamětní desky obětem I. světové války z telčské farnosti zhotovené Lidovou malírnou v Telči. O jejich pořízení v tehdy nepříliš preferovaném ekumenickém přístupu (uvádí všechny padlé bez rozdílu vyznání) se zasadil děkan Simeon Zapletal. Vedle svého pietního poslání jsou desky jednou z mála veřejně přístupných děl, které po pozoruhodném projektu Lidové malírny ve městě existují.
Další velké opravy se kostel dočkal v mezidobí v letech 1961 až 1988. V důsledku zjištěného náklonu věže a zjevné trhliny byl kostel uzavřen. V následujících letech došlo k jejímu statickému zajištění betonovou injektáží a osazením ocelových výztuh. Ty jsou v kostele a ve věži v některých místech viditelné. Postupně pak byl opraven i celý vnitřek kostela. Byla opravena barevná okna, kostel dostal jak novou omítku a výmalbu uvnitř, tak také novou fasádu. V presbytáři byla položena nová dlažba a byl zde instalován obětní stůl z mrákotínské žuly ve kterém je vsazena gotická okenní kružba nalezená v navážce v sousední zahradě u domku kostelníka při této opravě. Dle požadavku památkářů byly do chrámové předsíně z lodi kostela vymístěny pamětní desky obětí I. světové války. 16 roků trvající opravu obětavě vedl v době církvi nepříznivé děkan P. Bohuslav Brabec a podílelo se na ní množství telčských farníků. 3. září 1988 byl kostel znovu vysvěcen a po 27 letech vrácen svému účelu.
V říjnu 1994 pak byly v síni kostela umístěny pamětní desky obětem II. světové války z Telče. V duchu desek z I. světové války i ony uvádí všechny zemřelé, popravené a padlé z Telče bez rozdílu vyznání. Stejně jako desky obětem I.světové války byly pořízeny z veřejné sbírky, kterou inicioval Muzejní spolek a příspěvku Města Telč. Jedná se o dílo autorů Václava Šeráka, Bohumila Chalupníčka a Radky Folprechtové, působících na pražské VŠUP.
Kostel uvnitř:
Na novogotickém hlavním oltáři jsou sochy sv. Cyrila a Metoděje a dále sv. apoštolů Petra a Jana. Na vrcholu oltáře je pak socha sv. Jakuba.
V oknech v presbytáři jsou postavy sv. Františka z Pauly, sv. Mikuláše, Aloise, Leopolda a Josefa. Na oknech v lodi jsou postavy P. Marie a sv. Kateřiny a sv. Jana Nep. a sv. Johany. Zbylá okna jsou ozdobena dekorativní malbou se zmínkou o donátorech, manž. Tomáškových ze Štěpnice.
Při opravě v 80. letech 20. století byla částečně obnovena původní gotická fresková výzdoba na pravé straně lodi kostela, o jejíž existenci se vědělo od 19. století. Na odkryté části dominuje postava sv. Kryštofa jak přenáší Ježíška.
Pod odkrytou freskou je barokní oltář P. Marie. Na protilehlé straně je oltář sv. Markéty (spolupatronky kostela) s jejími ostatky. Ty se dostaly do Telče darem jezuitského provinciála Ondřeje Schambogena zakladatelce jezuitské koleje Františce Slavatové. Do farního kostela byly přeneseny v roce 1772 z kostela jezuitského. Oltář byl dříve zasvěcen Ježíškovi a před tím 10000 sv. rytířů. Zbylé dva oltáře jsou zasvěceny sv. Janu Nep. a sv. Šebestianovi.
Na kůru kostela jsou varhany z roku 1725. Na sloupu pod kůrem je kartuš se znakem jednoho z majitelů Telče, Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka, datovaná v roce 1760.
V boční kapli je barokní křtitelnice a oltář Nejsvětějšího srdce Páně z počátku 20. století.
Věž kostela je vysoká 50,12 m (k vrcholovému kříži), resp. 32,40 m po ochoz. Nadmořská výška u vstupu do věže je 521,7 m Bpv. Do 40. let 20. století byla obydlím rodiny zvoníka (hlásného). Od roku 1946 do 1953 zde byla umístěna pozorovatelna letecké meteorologické služby československé armády. Věž byla v té době nepřístupná, funkci zvoníků vykonávali vojáci. Z této doby se dochovaly držáky meteorologických přístrojů na zábradlí ochozu věže.
Na věži jsou dva zvony. Jakub z roku 1603 od Lukáše Kandlera z Jihlavy a Marie z roku 1550 od zvonaře Jakuba(?).
Kolem zdi kostela do náměstí Jana Kypty (dříve Kostelní náměstí) jsou náhrobky ze hřbitova, který zde byl 70. let 17. století.
Autor kresby Václav Ondráček
Zaměření Progeo Jihlava, Lazebnická 12,Jihlava www.progeo.cz